Barrandovské siluety

Focení s Verčou. Konec března, pět hodin ráno, východ slunce.

Jako v propadlišti dějin, které odhaluje svoji krásu

Kdo nebyl na Barrandovských terasách, jako by skoro nebyl, chtělo by se říct při pohledu na záplavu všech těch vychloubaček a vychloubačů na sociálních sítích, kteří dali světu vědět, že zdolali bobříka odvahy a zapíchli zde svůj prapor. Já však s jistou dávkou hipsterské arogance, která mi ovšem vůbec není vlastní, musím rezolutně prohlásit, že jsem o tomto místu VĚDĚL ještě dávno předtím, než se stalo trendy.  Chtěl jsem onu zašlou slávu spatřit a objevit, ale chyběl mi nějaký podnět, který by mě přiměl se vypravit. Nechtěl jsem totiž ani tolik vidět, nebo „dokumentovat“ aktuální stav,  chtěl jsem prožít a pocítit poetiku místa.

15

terasy2

Vzniklo to spontánně – fotili jsme s Verčou asi dva týdny předtím na viaduktu v Prokopském údolí a zcela nás omámilo vycházející slunce skrze barrandovské terasy. Touze se nešlo bránit. Řekli jsme si, že další destinace nemůže být jiná.

14.jpg

K vynořeným vzpomínkám

Byl to poslední den před změnou času, takže slunce vycházelo už před pátou hodinou, za což mě Verča po svém probuzení zasypala vyčítavými zprávami, poněvadž měla za sebou poměrně dlouhý a náročný večer se španělskými dobyvateli českého piva, spát nešla o mnoho později, než vstávala, a tak nepomohli ani mé motivační fráze (umění je nutno obětovat vše, slovo nejde – neexistuje). Co však někdy nezmůže tisíc slov, na to stačí jediný pohled. Jak se před námi otevíralo panoráma zamlžené Prahy s vycházejícím sluncem do krásného dne, bylo vše zapomenuto. A jako držitel klíčové informace, kudy se dostat do zataraseného areálu teras, jsem se stran Verči mohl stát objektem pozitivního nahlížení. Fotografická seance mohla vypuknout.

terasy

Dál už záleží na každém, co zde pocítí. Někdo úlevně-vítězný pocit, že zdolal další z opuštěných míst, v jiném převáží lítost, ba až vztek nad zchátralou podobu dříve prosperujícího místa. My jsme si s Verčou udělali takové to krásné ráno, které člověku mnohokrát vynahradí ztracenou energii nedostatkem spánku. A pak nějak soukromě ve mně místo vyvolalo ten dojem „areálu nostalgie“,  zamlžených vzpomínek, o kterých už nevíme, jestli se víc skládají z toho, co se stalo, nebo jsou spíše projekcí naší fantazie. A to jsem chtěl vyjádřit fotografiemi.

16.jpg

Barrandovské terasy

Místo prvorepublikové filmové smetánky, ze kterého se později stala ruina. A v posledních letech velké lákadlo všech milovníků opuštěných míst. Tomu ale již zvoní hrana, anžto terasy se opět stanou dostaveníčkem pro vyvolené.

Více o historii barrandovských teras

Verčin instagram

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s